Expedice Iceland 2017.
S myšlenkou navštívit Iceland jsem si pohrával už nějakou dobu. Většinou mi tento ostrov v Atlantiku připadal příliš vzdálený, drsný, exotický. Postupně přibývalo lidí kolem mě, kterým se podařilo se na ostrov podívat. Dali jsme si několik dalších setkání a také chodili na přednášky. Najednou bylo Icelandu všude plno. Následuje 29. červen, výběr a zamluvení dvou automobilů 4x4 vhodné pro vnitrozemské cesty. Další meta byla za námi. Jaké bude počasí? To se nedá jednoduše předpovědět. Nejlépe vystihuje proměnlivost icelandu toto místní rčení: “Pokud se vám nelíbí jaké je počasí, tak si počkejte 15 minut”. Těšíme se.

Tři týdny před odjezdem jsem podnikl zkušební balení věcí. K mému překvapení se vše vlezlo do mé 45l krosny. No a fotovýbava je taky připravena.

 
   
     
 

05.09.2017, autem: 85km, pěšky: 5km, místa: Horká řeka Reykjadalur, vodopád Öxarárfoss a Národní park Thingvellir

Přiletěli jsme chvíli po půlnoci místního času. A jaký byl první dojem z Icelandu. Čistý a čerstvý vzduch a dost chladné klima. A také štěstí pozorovat velmi silnou polární záři při letu nad oceánem byl opravdu zážitek. Parádní přivítání. Během noci po příletu nám mírně mrholilo, teplota klesala k 8 stupňům nad nulou, pocitově o dost méně. Vyzvednutí našich 4x4 Forestrů proběhlo hladce a ještě v noci jsme zamířili k Reykjaviku a naší první zastávce, horké řece Reykjadalur. Za malou vesničkou bylo parkoviště, kde jsme přespali v autě. Čekal nás první den.

První ráno je dost zima a začíná svítat. Vyrážíme na trek k nedaleké horké řece. Vlastně jsme nevěděli jak daleko půjdeme, všichni se ale těšili na nové zážitky. Na zelených svazích kolem řeky se pásly ovce. Nikdo nikde, úplný klid. Stoupali jsme po štěrkové cestě vzhůru kolem potoka a mnoha horkých pramenů. Zábavné je, že jeden potok byl ledově chladný, do druhého o kousek dál se ani nedala strčit ruka. Nekonečné louky a z okolních kopců tu a tam stoupá pára. Slunce už vykouklo nad obzor. Kolem cesty je tam nespočet vřídel označených varovnými cedulemi. Viděli jsme i první větší vodopád. Kolem samotné řeky je upravený dřevěný chodník a jednoduché převlékárny. Vybrali jsme si místo kousek dál po proudu a hurá do vody. Je čistá, horká a voní železem a minerály. Opravdový relax uprostřed přírody.

Později během dne jsme nakoupili zásoby. Maso a zeleninu, jogurty, ochutnáváme první skyr. Máme taky pečivo, vodu a plynové kartuše pro vaření. Alespoň menší nákup byl každodenním rituálem. Cestou do národního parku Þingvellir jsme jeli kolem krasných kopců, travnatých luk a řek se spoustou ovcí a koní. Þingvellir, místo kde se od sebe oddělují litosférické desky. Nachází se u jezera Þingvallavatn. Součástí parku je také řeka s vodopádem Öxarárfoss. Park je také místem, kde zasedal už před tisíci lety první demokratický parlament.

Odpoledne se zhoršuje počasí a při vytrvalém dešti jsme hledali místo k přespaní. Kousek od jedné z trhlin, které jsou po planině parku rozesety nacházíme u cesty pekné tábořiště. Večer po stavění stanů probíhá vaření večeře, třídění fotek a večerní party - kostky. Probíráme v rychlosti plán na další den. Teplota klesá, mírně prší, fouká a prosvítající slunce tvoří pěknou duhu. Jdeme spát.

 
   
   
  06.09.2017, autem: 250km, pěšky: 2km, místa: Strokkur a Geysir, vodopád Gullfoss, vodpád Haifoss a přejezd do Landmannalaugar - Duhových hor

Navštěvujeme Golden circle, nejznámější atrakce na jihozápadním cípu ostrova. První z nich je Geysir, respektive Strokkur a okolní vřídla. Geyisir je turistické místo, kde proniká vice horkých pramenů na povrch. Strokkur je funkční gejzír a tady chrlí vodu každé 4-6 minut do výšky kolem 20 metrů. Pěkná podívaná.  Další zastávkou po známém vodopádu Gullfos byl komplex vodopádů Haifoss. V rozlehlém opuštěném údolí je potřeba odbočit ze silnice a kamenitou cestou pokračovat do vnitrozemí až na náhorní plošinu, kterou protíná řeka. Z cesty jsme po chvíli dost vytřepaní. Z parkoviště už je to jen pár desítek metrů. Haifoss padá do 120m hlubokého kaňonu hned na několika místech. Jeden špatný krok a bylo by zle. Pohled je to ovšem majestátní.
Následující cesta do Duhových hor bylo naše první větší seznámení s vnitrozemskými "silnicemi". Nejprve asfaltová cesta se rázem mění v prašnou lávovou planinu. Silnice F208 je sjízdná jen pro 4x4 a vede až do kempu v Duhových horách. Lávovým polem musíme absolvovat cca 35km rychlostí 10-20km/h. Krajina je pustá, připadáme si jako na měsíci. Jen kámen, mech a prach v zapadajícím slunci.
Duhové hory. Místo pusté krajiny jsme byli najednou obklopeni různobarevnými kopci, skalami. Nádherná podívaná při zapadajícím slunci. Poslední brod řeky a byli jsme v kempu. Večer se podařil zakončit nabitý den zaslouženou koupelí v horkých pramenech, které jsou součástí kempu. Při svitu měsíce takhle relaxujeme až do půlnoci.

07.09.2017, autem: 0km, pěšky: 15km, místa: lávové pole Laugahraun a hora Brennistensalda, hora Skalli

V Duhových horách jsme podnikli trek kolem lávového pole Laugahraun. Teplota ráno klesá skoro k nule, chce to čepici a rukavice. Vyrážíme. Šli jsme nejprve kolem řeky, horkých syrných průduchů a lávovým polem. Měli jsme mlhu, a tak počasí a okolní krajina byly jako věrná kopie Mordoru. Vystoupali jsme na vrchol Brennistensalda a měli krásný výhled na okolní hory. Krajina tady opravdu hraje všemi barvami. Od černých lávových kamenů, přes červené, fialové, žluté, až k modrým a zeleným svahům. Potoky jsou třeba zas oranžové a modré.

Večer ještě patřil výstupu na nedalekou horu Skalli. Čistě foto výšlap za večerním světlem a dalšími pohledy na duhové hory. Po návratu rychle do stanu, ráno nás čekala opět koupel v termální řece :) To koupání v řekách mi bude doma chybět.

08.09.2017, autem: 148km, pěšky: 3km, místa: Cesta z Duhových hor na jih s výhledem na Heklu. Vodopád Seljalanfoss, termální bazén Seljavallalaug, vodopád Skogafoss

Vyrazili jsme z Duhových hor na jih ostrova směrem k městečku Vík. Bylo krásně, slunečno. Jsme rádi za každé hřejivé paprsky po mrazivých horách. Ano, ráno byla namrzlá tráva.  Ranní horká koupel v řece při východu slunce je nepopsatelný zážitek. Snídaně a poslední momenty v duhových horách. Sem se chci ještě v životě vrátit. Tentokrát cestou F225 kolem stále zasněžené sopky Hekly jsme jeli k jihu. Naprosto nehostinná, ale nádherná krajina. Absolvovali jsme i několik brodů, pak už se krajina pomalu měnila. Na jihu je spousta farem, koní, krav, ovcí a nekonečné zelené louky.

U známého vodopádu Seljalanfoss jsme se spolu s dalšími turisty osprchovali :) a jeli se také smočit do termálního koupaliště Selljavelir. A večer dál kolem jižního pobřeží jsme se rozhodli usadit v kempu přímo pod ikonickým vodopádem Skogafoss. Ten večer jsme uskutečnili i hon na polární záři a nakonec rozsvítili vodopád.

 
   
     
         
  09.09.2017, autem: 200km, pěšky: 7km, místa: Skogafoss ranní sprcha, Kvernufoss, černá pláž v Reynisfjara a maják v Dyrhólaey a kaňon Fjaðrárgljúfur

Tento den naší expedice jsme měli opět jen chvíli slunečno. Krásné ráno trávím kolem vodopádu Skogafoss. Snídáme jako každé ráno venku. Jogurt, nebo Skyr s musli, ohřívané hotové jídlo, nebo polévka, pečivo, šunka, a tak podobně. Pak balíme a jedeme směr východ. Po poledni se zatáhlo a začalo krápat a foukat.
Večer snad bude slíbená Nachos party se třemi druhy dipu a chipsy :) A také místním pivem Viking. No a v tento den jsem si vypěstoval závislost na místním předraženém hlávkovém květáku :)

Zvládáme se dostat až ke kaňonu Fjadjarldufur. Projíždíme jižním pobřežím. Viděli jsme vysoké útesy Darnholey s majákem a úžasnou černou pláž se skalami Reinistrangar. Další zastávkou byl ledovec, kde se dostáváme poprvé velmi blízko jeho stěně. V kaňonu Fjadjaldufur byly krasné výhledy na nespočet vodopádů, skal a protékající řeku, ale nepřálo nám počasí. Vydatně pršelo. Rozhodli jsme se k divokému kempování. Kousek dál ve vnitrozemí zastavujeme a stavíme stany nad řekou. Je zima, větrno a dál mírně prší.

 
       
   
       
   
   
   
         
  10.09.2017, autem: 236km, pěšky: 8km, místa: Ledovec Sólheimajökull, Vodopád Svartifoss, ledovcová laguna Fjallsárlón a hlavně Jökulsárlón - Glacier Lagoon a Diamond beach a cesta do Hofn.

Míst, které jsme chtěli na Icelandu vidět, bylo spousta. Dnes nás ale čekalo něco speciálního, ledovcová laguna a pláž. Ne každý den se procházíte po pláži kolem velkých kusů ledovce.
Ráno jsme vstali do větrného počasí. Slunce vykukuje jen málo. Společně balíme stany a dáváme si alespoň menší snídani. Teplota je jen mírně nad nulou a v tom větru ohřát vodu na čaj není snadný úkol. Tento den jsme se dostali až do městečka Hofn. Cestou zastavujeme u menších vodopádů a ledovcových lagun. To nejlepší nás ale čekalo později odpoledne - ledovcová laguna Jökulsárlón a Diamond beach. Tady po celkově zataženém dni vykouklo na chvíli sluníčko. Úžasné místo. Tuleni, ledovec a velké ledové kry unášené do moře. Nad nekonečnou pláží se vznášela mlha díky všudypřítomnému ledu. Vše prosvětlovalo zapadající slunce.

11.09.2017, autem: 445km, pěšky: 6km, místa: Kempování v Hofn, ranní focení Vestrahorn, cesta po východním pobřeží a fjordech, vodopád Hengifoss, horký vodopád v Laugavallalaug

Toto ráno byl budíček už v 5:30. Blázni? Ne, fotografové :) Jeli jsme fotit východ slunce na pobřeží Stokaness s výhledem na kopce Vestrahorn. Pak následovala cesta po východním pobřeží přes fjordy. Nekonečné krásné černé pláže a veliké vlny. A také už velmi silný vítr. Jedeme opatrně, že kluci :) Po delším přejezdu podnikáme výšlap k vodopádu Hengifoss. Byl to krásný 2,5 km trek k jednomu s nejvyšších vodopádů na ostrově. Cestu fjordy si zkracujeme přes horské sedlo. Zamířili jsme také na vyhlídku na městečko v jednom s fjordů a pak už se jelo do vnitrozemí.

Cestou k horkému prameni s vodopádem uprostřed ničeho daleko od civilizace jedeme opět měsíční krajinou a mlhou. Holé kopce a zatažená obloha jsou dokonale depresivní. Scénu zpestřuje monumentální přehrada. Pokračovali jsme dál ještě několik kilometrů. Za řekou v údolí je malý přístřešek a louka, jsme na místě.  Po večeři jsme šli zase jako každý den velmi rádi do horké vody, i proto že předpověď na noc hlásí sněžení :) Nepopsatelné, čtyřiceti stupňový přírodní vodopád uprostřed klidného opuštěného údolí. Při večerní diskuzi v horké vodě s plechovkou piva jsme opět prohodili pár slov s dalšími výpravami. Nechyběli už po několikáté i kluci s Rakouska, kteří to měli naplánované zřejmě velmi podobně jako my.

12.09.2017, autem: 240km, pěšky: 6km, místa: Park Vikraborgir, sopka Askja s kalderou a jezerem Oskjuvatn a Víti kráterem

Dopřáli jsme si ještě ranní koupel v jezírku s vodopádem a pak jsme vyrazili z údolí dál do vnitrozemí k sopce Askja.

Internet popisuje místo takto: "Askja je stratovulkán ležící v samém středu islandské Vysočiny. Oblast kolem sopky je přístupná jen několik měsíců v roce. Oblast byla užívaná během tréninku programu Apollo pro přípravu kosmonautů. Askja byla prakticky neznámá až do erupce z 29. března 1875, která spustila vlnu emigrací z Islandu. Tehdy se do atmosféry uvolnilo velké množství sopečného popela a sopečných plynů, které daly vzniknout až 27kilometrovému oblaku zasahujícímu až do stratosféry. Poslední erupce vulkánu Askja se uskutečnila v roce 1961."

Celé místo je impozantní. Obrovská kaldera vulkánu od obzoru k obzoru. Část se propadla a tvoří jezero. Součástí je i "malý" termální kráter Viti = pekelný. Příjezd do oblasti byl dech beroucí. Po dlouhém kodrcaní opět doslova "Mordorem" nás čekalo další překvapení. Lávové pole pokryté čerstvým sněhem, teplota dva stupně a na parkovišti stál sněhulák. Cesta k Víti kráteru je procházka 2,5km sopečnou planinou. Rozhled od pekelného kráteru na jezero a celé rozsáhlé pohoří na obzoru je úžasný. Návštěva tohoto odlehlého místa rozhodně stála za to. Tichá velkolepá krajina. Intenzivní pocit lidské titěrnosti. Životní zážitek. Se západem slunce kempujeme na divoko na sopečné planině dál na sever.

 
       
     
       
   
       
   
       
   
       
       
   
   
   
       
  13.09.2017, autem: 100km, pěšky: 2km, místa: Vodopád Dettifoss, park Asbyrgi, vodopád Selfoss, jezero Mývatn a kemp v Reykjahlídu.

Návrat do civilizace a na asfaltovou silnici č.1 na severu ostrova. Podívali jsme se ke dvěma vodopádům, Selfoss a Dettifoss. Pak do rezervace se zbytkem původním lesa, který si Islanďané jinak zničili, když v minulosti vyráběli železo. V lese jsem ochutnal Islandské borůvky .) Následoval přesun do vulkanicky aktivní oblasti u jezera Mývatn. Kempujeme tady na úbočí kopců u jezera. Krajina je vůbec na celém ostrově hodně otevřená a často je větrno a chladno. Tady fouká neustále. Už prověřené petlahve s horkou vodou do spacáku jsou vítaným vylepšením situace během chladných nocí.

14.09.2017, autem: 245km, pěšky: 0km, místa: Hverir, Krafla, vodopád Goðafoss, město Akureyri, kemp Grettislaug

Kolem městečka Reykjahlíd to páchne po vajíčkách. Je to aktivní oblast horkých vřídel s bahnem a párou. Součástí je sopka Krafla a rozlehlý areál vrtů kolem geotermální elektrárny. Také se tu nachází areál termálního koupaliště, kde se dá relaxovat až do nočních hodin.  Přejezd severem přes město Akureiyry. Jasný severský ráz města. Překvapilo nás, že když svítí červená na semaforu, vždy je ve tvaru srdce a zebra na chodníku je téměř opravdová. Ochutnali jsme vychvalovaný místní hot dog. Smažená a čerstvá cibulka, zelí a 3 druhy omáček. Velmi dobré. Opět jako všude na Icelandu platíme kartou a bezkontaktně.

Cestou dál projíždíme nádhernými údolími, svítí slunce, zelené pláně jsou i tady plné ovcí a koní. Vodopády už přestáváme počítat. Večer nás čekal kemp na samém konci fjordu na pobřeží moře s horkými bazény. A také koňmi na silnici a sdílným farmářem v rezavém autě. Noční nahřívání ve čtyřicetistupňové vodě je parádni. A nejen proto, že i tuto noc pozorujeme divadlo na obloze v podobě polární záře.

15.09.2017, autem: 275km, pěšky: 1km, místa: městečko Stykkisholmur, městečko a kemp v Grundarfjörður

V noci pěkně fučelo a stany to zatím ustály. Probouzím se vcelku brzo do mlhavého rána. Mírně mrholí. Je slyšet mořský příboj. Na snídani mám oblíbené vločky a skyr. Společně s horkým černým čajem ideální kombinace jak začít další pěkný den na Icelandu. K dokonalosti tomu schází zas jen termální koupel. Takže následuje hodinová relaxace v horké lázni s výhledem na zamlžené majestátní svahy hor a mořské pobřeží.

Toho dne jsme vyrazili dál směr hora Kirkjufel a další místa na západním cípu ostrova. Cestou zesílil vítr a tak bylo potřeba najít vhodný závětrný plácek ke kempování. Odpoledne jsme dorazili do městečka Grundarfjörður a postavili stany. Vzápětí je zase skládáme a hledáme vhodnější místo. Vítr s rychlostí až 140km/h naplno fouká z okolních kopců směrem k moři. Našli jsme k večeru lepší místo, ale v noci se situace opakovala. Kolem jedné hodiny ranní stany znovu a už definitivně balíme a jsme nuceni přespat v autech.

Petrův trefný komentář k nastalé situaci: "Kapitan Sketino opustil stan velmi rychle." Nebo takto zpráva SMS domů:"Nechal jsem v 1:08h zapsat do kapitanova deniku evakuaci stanu :-( A to 15min po Jakubovi a 5min před Pavlem. Vznikla nova jednotka sily vetru - pocet vydesenych cinanu evakuovanych na jednu wc kabinku. Dnes fouka silou 4 cinanu/kabinku... :-D Vsichni jsme v autech se kterymi si vitr pohazuje, aneb 2t tanci v rytmu poryvu vetru. Jediné co v kempu jeste stoji je 8m karavan…"

 
       
       
     
       
Poslední tři dny 16.09.2017 - 18.09.2017, autem: 390km, pěšky: 15km
Místa: koupaliště v Borganes a cesta do Reykjavik Laugavegur Apartments, vodopád Glymur, město a přástav v Reykjaviku, cesta na letiště

Ač neradi, opustili jsme ráno poloostrov, stále prší a stále silně fouká. Přejeli jsme k městečku Borganess a navštívili místní plovárnu, kde proběhla porada jak dál. Koupačka výborná, sauna, horké bazény, venkovní plavecký a nechyběly i tobogány. Rozhodlo se přejet do hlavního města a tam dva večery strávit v apartmánu. Alespoň uschne všechno oblečení :)

Nedělní i pondělní ráno jsme strávili v centru města. V hlavním městě panovalo příjemné klima s teplotou kolem třinácti stupňů. První pekárny otevřely brzy z rána a ze stromů pomalu opadávalo listí. Město působilo pohodovou atmosférou, žádný spěch, žádný stres. Spousta barevných domků a kreseb na fasádách. Krásná katedrála, výstava obrazů přímo na ulici a obchody narvané islandskými pletenými svetry. V neděli odpoledne jedeme k vodopádu Glymur, nejvyššímu na Icelandu. Konečně jsem si mohl bos přebrodit řeku :) Večer jsme podnikli slavnostní ukončení expedice večeří na pokoji.

Reykjavik v pondělí je poněkud rušnější. Lidé na cestě do práce a školy. Prošel jsem staré přístaviště, centrum města a čas byl i na společné kafe. Co dodat. Viděli jsme toho spoustu krásného. Zažili jsme zimu i příjemné horké prameny. Jsem rád, že jsme vše zvládli ve zdraví. Iceland je krásné místo. Tak někdy zase ahoj.